1968
Rok 1968 započal pondělím a převzal sněhovou nadílku, kterou převzal od loňských vánoc. Mírná zima vydržela až do února, kdy přišla obleva, a začalo pršet. Koncem února se vrátila paní zima a jaro začalo, až 19.3 kdy teploty se vyšplhaly na 20°C. Letní vedra přišla v červenci. Koncem měsíce začaly bouřky a 18.7 se prohnala přes Moravu silná vichřice, která napáchala spousty škod. Srpen byl deštivý, průměrná teplota 20°C. 20. října nás překvapily první mrazy a 15. prosince jsme naměřili -15°C. Do konce roku se však teploty pohybovaly na 0°C.
Všechny nás potěšilo dostavění Nechranické přehrady. Události letošního roku se zapsaly do dějin naší republiky.
3. – 5. ledna – tzv. lednové plénum (zasedání ústředního výboru KSČ) odvolalo prvního tajemníka Antonína Novotného a zvolilo Alexandra Dubčeka.
1. února – Alexander Dubček na VII. sjezdu JZD vyzval k prohlubování „socialistické demokracie“ a větší účasti všech pracujících na veřejném dění.
3. února – Rudé právo informuje, že výroční členské schůze KSČ, většinou svolávané na leden a únor, provází nebývalá účast a aktivita členů, s mnoha projevy kritiky vlastní práce i vyšších stranických orgánů.
22. února – na slavnostním shromáždění ke 20. výročí „Vítězného února“ na Pražském hradě promluvili Alexander Dubček a Leonid Iljič Brežněv. První v dlouhém projevu chválil i kritizoval výsledky uplynulých let a vyzval (i prostřednictvím citátů z Gottwalda) k prevenci či nápravě chyb; druhý zdůrazňoval nutnost spolupráce socialistických zemí (proletářský internacionalismus) a věrnost marxisticko-leninskému učení
22. března – pod velkým tlakem ze strany okresních konferencí KSČ i dalších skupin občanů odstoupil Antonín Novotný z funkce prezidenta republiky. „Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu“ doporučilo předsednictvo ÚV KSČ jeho odchod na odpočinek.
29. března – obnovena česká skautská organizace Junák, zakázaná komunisty po r. 1948.
30. března – prezidentem ČSSR byl zvolen Ludvík Svoboda.
6. dubna – Vláda Jozefa Lenárta podala demisi, sestavením nové pověřen Oldřich Černík (jeho vláda byla jmenována 8. dubna).
18. dubna – předsedou Národního shromáždění zvolen Josef Smrkovský.
4. května – V Moskvě proběhlo jednání mezi nejvyššími stranickými představiteli KSČ a KSSS. Českoslovenští představitelé byli ostře kritizováni za prováděná demokratizační opatření. Ze strany sovětských komunistů byl vysloven požadavek na rázná opatření proti antisocialistickým a pravicovým silám.
16. května – V uvolněné atmosféře za mimořádného zájmu veřejnosti se konal pražský vysokoškolský majáles.
19. června – V prostoru pražského letiště Ruzyně se konalo shromáždění 10 tisíc příslušníků pražských Lidových milicí, na kterém zazněly kritické hlasy proti vedení KSČ a proti aktivizaci pravicových sil. Shromáždění vyvolalo vlnu rozhořčení a sepisování petic za zrušení LM.
20. června – zahájeno velitelsko-štábní cvičení Varšavské smlouvy na území ČSSR, s účastí sovětských jednotek.
25. června – přijat zákon o soudní rehabilitaci, s cílem odčinit křivdy spáchané v předchozích dvaceti letech.
26. června – zrušena cenzura.
27. června – v časopise Literární listy a třech denících vyšel manifest Dva tisíce slov.
16. července – ÚV KSČ obdržel dopis ze schůzky pěti států Varšavské smlouvy ve Varšavě. Účastníci vyjádřili obavy z odtržení ČSSR od socialistického společenství, což by ohrožovalo i zájmy ostatních zemí. ÚV KSČ v odpovědi obhajoval nastoupenou cestu a potvrdil platnost všech spojeneckých smluv. Vývoj v ČSSR podpořili představitelé několika komunistických stran v západních zemích.
29. – 31. července – Dvoustranné jednání československých a sovětských představitelů v Čierné nad Tisou.
30. července – Moskevská Pravda zveřejnila dopis skupiny pracovníků závodu Praga (tzv. Dopis 99 pragováků), v němž autoři kritizovali výpady proti spojeneckým zemím a protestovali proti snahám o urychlení odchodu sovětských vojsk po skončeném červnovém cvičení. Vyslovili názor, že „každému poctivému, čestnému občanu naší vlasti, ... nemůže být na překážku ... přítomnost vašich vojsk a vojsk Varšavské smlouvy. Ba naopak, musí se cítit bezpečněji.“ Stalo se tak v době závodní dovolené, kdy pracovalo jen asi 700 ze 4500 zaměstnanců. Představitelé závodních výborů ROH a KSČ se od dopisu distancovali.
1. srpna – Předseda ČSM Z. Vokrouhlický informoval o incidentech, které potkaly čs. delegaci na IX. festivalu mládeže v Sofii. Průvod se pokoušel narušit místní duševně nemocný (?) provokatér, šířily se pověsti o kontrarevoluci v ČSSR, místní představitelé žádali odstranění portrétů Dubčeka a Svobody a část delegátů nebyla vůbec vpuštěna do Bulharska.
3. srpna – Na schůzce vedoucích představitelů „pětky“ (SSSR, NDR, Bulharska, Maďarska a Polska) a ČSSR v Bratislavě bylo přijato prohlášení naznačující řešení problémů „vzájemnou pomocí a podporou“.
17. srpna – V Komárně se setkal nejvyšší maďarský představitel János Kádár s Alexandrem Dubčekem. Kádár poukázal na značnou nespokojenost SSSR s politickým vývojem v ČSSR a možností vojenské intervence.
21. srpna – Vojenský zásah armád pěti států Varšavské smlouvy (SSSR, Bulharska, Maďarska, NDR a Polska) v Československu v noci z 20. na 21. 8. 1968, který zastavil reformní proces Pražského jara (viz Provolání ÚV KSČ z 21. srpna 1968). Ministr obrany, armádní generál Martin Dzúr, vydal rozkaz, aby armáda ani bezpečnostní složky nekladly okupačním silám odpor. Intervenční jednotky zahrnovaly 750 tisíc vojáků, 800 letadel a 6 300 tanků. Do počátku září si invaze vojsk vyžádala 72 obětí na životech československých občanů.
22. srpna – Konal se XIV. (mimořádný) sjezd KSČ, tzv. Vysočanský, který odsoudil vpád vojsk Varšavské smlouvy. V únoru 1969 byl prohlášen za neplatný.
7. září byl zakázán Klub angažovaných nestraníků.
13. září – Byl přijat zákon umožňující oficiální existenci pouze těm organizacím, které jsou součástí Národní fronty.
18. října – V Národním shromáždění byla přijata Smlouva o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československa, která vyčleňovala prostory a zázemí, které bylo třeba uvolnit 75 tis. sovětských vojákům. Vojska ostatních států měla být odsunuta, délka pobytu sovětských vojsk nebyla specifikována.
27. října – Byl přijat Ústavní zákon o Československé federaci č. 143/1968 Sb., který přeměnil do té doby unitární stát ve federaci skládající se z České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Platnost zákona byla stanovena na 1. ledna 1969.
28. října - oslavy 50. výročí vzniku Československé republiky (odhalování pomníků T.G. Masaryka v některých městech)
6. – 7. listopadu – Při příležitosti výročí VŘSR se v Praze, Brně a Českých Budějovicích konaly velké demonstrace proti sovětské okupaci, do nichž se zapojili zejména studenti. Demonstrace byly však potlačeny bezpečnostními jednotkami vč. Lidových milicí.
V létě probíhá na území ČSSR vojenské cvičení Varšavské smlouvy. Probíhá déle než bylo plánováno. V půli srpna opouštění naše území poslední sovětští vojáci. Ale 21. srpna jsou zase zpět. Za pomoci vojáků ostatních států Varšavské smlouvy potlačují údajnou kontrarevoluci v ČSSR.
Zde jsou dva pohledy na tuto událost:
Z krásnodvorské kroniky:
Dne 21. srpna přijíždí v 9:50 hod. i do Krásného Dvora první sovětské vojenské vozidlo, a to ve směru od Chrášťan. Další přesuny vojenské techniky pak následovaly 22.8. Dne 25. srpna byly vojenské jednotky Sovětské armády rozmístěny i v zámeckém parku. Následující dny pak znamenaly postupné uklidnění a návrat k normální práci všech občanů.
V pohnutých srpnových dnech roku 1968 se musela rada MNV vypořádat s celou řadou vážných problémů, počínaje zásobováním obyvatelstva a konče zachováním klidu a pořádku v obci i v osadách. Práce MNV byla v tomto období velice těžká a složitá. Nebylo spolehlivých informaci, ukazoval se nedostatek některých druhů potravin, zejména masa. Živly socialistickému zřízení nepřátelské vyvolávaly další potíže a provokace. Všechno však muselo být překonáno a možno zaznamenat, že bez vážnějších incidentů.
Dne 28. srpna zasedá mimořádná rada MNV a projednává výsledky dohod podepsaných představiteli našeho státu v Moskvě.
29. srpna vysílá místní rozhlas následující relaci:
"Rada MNV v Krásném Dvoře, vedena železnou nutností, v zájmu nejvyššího pořádku a bezpečnosti obyvatelstva, vyzývá k okamžitému odstranění veškerých nápisů, plakátů a vyhlášek, které charakterizují současnou situaci. Zároveň je nutné odstranit všechny československé i černé vlajky a obnovit všechny silniční směrovky a tabule.
Rada MNV důrazně upozorňuje všechno obyvatelstvo, aby se vyvarovalo jakýchkoliv projevů, psaní hesel a pod.
Rada MNV očekává, že obyvatelstvo obce Krásný Dvůr a osad toto opatření pochopí a ukázněně se mu podřídí."
Dne 31. srpna uskutečňuje se na MNV schůzka mezi představiteli Sovětské armády a představiteli obce. Schůzka se uskutečnila v 15 hodin a přinesla objasnění vzájemných stanovisek obou stran.
Přesné znění dobového zápisu v kronice obce Krásný Dvůr z roku 1968.
Studentská práce:
Pro svou práci jsem si vybrala vyprávění babičky a dědy ze strany mého otce. Jsou to osoby nejvíce povolané mi vyprávět události roku 1968. Byli v té době v nejlepších letech, měli své ideály, představy ... A tyto ideály a představy jim rok 1968 bez upozornění vzal. Ať si to přiznávají či ne, na rok 1968 vzpomínají s nadějí, že už se nikdy nebude opakovat.
Středa 21. srpna 1968 - Den "D".
Babička vyprávěla: "Tu noc z úterý na středu si pamatuji velice dobře. Naše dcera byla v té době v ústecké nemocnici na operaci. Ve středu ráno jsme vstali brzy, děda chodil ve 4 hodiny ráno do práce a po zapnutí rádia jsme se dozvěděli, že naši zemi okupují Rusáci. Utíkala jsem k mým rodičům, klepala zuřivě na okno a křičela: Je válka, je válka!"
"Dceru jsem měla v nemocnici, řekla jsem dědovi, ať vezme auto, že pro ni jedeme. Všichni mi říkali, jak jsem bláznivá, že je válka, kam bych prý jezdila. Ale já jsem se nedala. Sedli jsme do auta a jeli do Ústí pro dceru. Tu cestu nezapomenu nikdy v životě. Všude vojáci a tanky, zmatek. Na cestě nás několikrát zastavili a s puškou v ruce výhružně prohledávali auto. V nemocnici mě pan primář prosil, abych dceru neodvážela, nedoporučoval to ze zdravotních důvodů. Přesvědčoval mě, že se do nemocnice vojáci nedostanou. Uznali jsme jeho důvody a dceru jsme v nemocnici ještě nechali.
Když jsme ji jeli po pár dnech vyzvednout, čekala nás opět nebezpečná cesta. Zastavil nás jeden zmatený ruský voják, zděsil se obvazů mé dcery a křičel: Što éto, što éto?! Ptal se jestli je postřelená."
Okolo naší vesnice bylo rozmístěno mnoho ruských vojáků jako regulovčíci pro projíždějící tanky s vojáky. Mnoho z nich tu stálo několik dní bez jídla, bez vody. A protože to bylo v srpnu, kdy ještě ovoce na stromech nebylo zralé, nezbylo jim nic jiného, než hlad zahánět tímto nezralým ovocem.
"A jak tu minulý týden sraly ty krávy, co utekly z pastvy, tak tu tenkrát srali z nezralého ovoce ti vojáci", udala příklad babička.
I když v rádiu vyzývali všechny občany, aby vojákům neposkytovali ani kapku vody, slitování pro hladové vojáky mělo mnoho lidí. "Pamatuji si, jak tu stál jeden voják už třetí den bez jídla. Poslala jsem dceru s bramboračkou za ním, aby se alespoň něčeho teplého najedl. Ten voják tenkrát snědl vroucí bramboračku, jako by měl plechové hrdlo."
"Jednou přijelo auto s ruskými vojáky k rybníku u Nepomyšle. Přikázali jim svléknout se z jejich špinavých hadrů a v trenkách je nahnali do rybníka, aby se umyli. A potom je chudáky zase nechali navléknout do těch špinavých a smradlavých hadrů. Takhle se o ně starali."
Z vyprávění mého dědy: "Jednou jsem přišel do práce do ČSAD a celé auto bylo popsané vápnem nápisy - IVANE IDI DOMOV. Když jsem vyjel na cestu, slyšel jsem helikoptéru. A oni mě sledovali kvůli těm nápisům! Zastavili mě a chtěli, abych všechno umyl."
Jednou v práci uslyšeli obrovskou ránu. A potom viděli jít skupinu ruských vojáků, kteří jim řekli, že omylem vystřelili raketu a že ji jdou najít a zpacifikovat. Takoví to byli hrdinové, kteří věděli, co dělají ...
O masopustu se masky, které chodily po Brodech, pěkně rozšoupnuly. Doba, která je plná napětí a očekávání a něco z uvolněné politiky přeskočilo i na masky. Prošly celou vesnicí, ale nestačilo jim to. Pan Ostrochovský naložil veselou družinu masek do skříňové Avie a vyrazilo se do Němčan.
Zde masky vtrhly do kanceláře správce statku. Ten stál uprostřed místnosti, když se na něj vrhli maškary, nevydržel jejich nápor a padl na zem. Jako první na něm ležel vodník. Ostatní masky popadaly na ně. Na dně valné hromady vnikl tak velký tlak, že vodník uvolnil své svěrače a pustil moč. Nevšiml si, ale že v jeho rozkroku se nalézá hlava chudáka správce. Ten se nestačil divit, co to na něj teče teplého. Po této nehodě pohostil masky alkoholem a koledníci pokračovali do Mašťova za panem jeřábkem. Před domkem, mu jako myslivci zazpívali “ Já jsem malý mysliveček“. Pan Jeřábek byl z toho celý naměkko, maškary pohostil a ještě přidal na útratu. Masky přidaly na oplátku ještě “ Hájku, háječku“ a přesunuly se do Krásného Dvora. Zde se jim, ale nedostalo vlídného přijetí. V hasičárně, kam se zastavili, již slavily maškary z Chotěbudic a dali Brodským najevo, že zde nejsou vítáni.
Naši se teda na sále otočili a vrátili se domů. Chvíli pokračovali v zábavě u Doležalů, zde bylo málo místa. Proto si někdo vzpomněl na jídelnu na zámku. Paní kuchařka Havrdová na požádání pustila maškary dovnitř. Pak se rozproudila teprve ta pravá zábava, a jak to začalo v Němčanech, tak to skončilo v Brodech. Další masce povolily svěrače a pustila vše. Byl to hrozný puch. Pachatel zápachu ležel bezvládně na lavici a klidně spal, aby maska neobtěžovala zápachem okolí, tak paní Doležalová vzala z kuchyně pepř a důkladně smraďocha zasypala. Tvrdila, že pepř přehluší ten zápach a zábava může pokračovat.
Masopust ukázal na problém, že v Brodech není vhodné zázemí pro různé oslavy. Šikovní Brodští občané dali hlavy dohromady a už na MDŽ měli místní svůj kulturák. Z domu č. 17, který byl prázdný, upravili dispozice. Vybourali příčku, položili lino, vchodové dveře vyrazili z ulice od potoka. Uvnitř jsou kamna, stoly, židle, světlo a kuchyň se základním vybavením.
8. března je tedy slavnostně otevřen místní “ kulturní dům“. Všechny ženy, které jsou zaměstnané na státním statku, dostanou kytičku. Následně v kulturáku je pohoštění a za vydatné pomoci mužů oslaví svátek žen.
Postup okupačních vojsk zasáhl díky blízkosti Doupovského prostoru i Brody. Okolo naší vesnice bylo rozmístěno mnoho ruských vojáků, regulovčíků, kteří bez jídla a vody, ponecháni osudu, řídily dopravu. Tanky při průjezdu vesnicí ničily ploty a v zimě rozjezdily pole na Buškovice, protože nedokázali vyjet kopec.
Po srpnové okupaci zůstaly na zdech domů nápisy proti ruským vojákům. V měsíci listopadu projížděl naší vesnicí nějaký ruský potentát do vojenského prostoru na Doupově. Tomu se značně nelíbila výzdoba fasád. Zastavil a v nejbližším domě oznámil, že pokud nápisy do druhého dne, nechá budovy zbourat. Pan Lipták to psychicky nevydržel a nápisy přetřel vápnem. Rusové se chovali jako okupanti a tak nechtěl vyskakovat.
Rus však skutečně přijel druhý den na kontrolu, když uviděl přemalované nápisy, řekl jen chorošo a odjel. Nikdy se již nedozvíme, jestli by svoje výhružky splnit.
23. října se ve všech obcích sázely Lípy svobody a při příležitosti oslav 50 let ČSSR byly uděleny pamětní plakety 42 občanům z Krásného Dvora a okolí. Z Brodů plaketu obdrželi: Hovorka František; Havrda Václav; Klečka Oldřich; Koval Štefan; Štůla Jaroslav; Vobrouček Josef a Vrátník Václav.
V Brodech žije v tomto roce 184 obyvatel.
V tomto roce se odstěhovali: Zicha Josef a Burdová Marie.
Přistěhovali se:
· Slezákovi č. p. 30
· Werschel Antonín č. p. 14
· Vetríková č. p. 18
· Judas č. p. 1
