Brodecká kronika

11. února 13 amerických vojáků tajně odvezlo tzv. štěchovický archiv. Po protestech československého ministerstva zahraničí byla část (30 beden) 2. března vrácena.

26. května první poválečné parlamentní volby, ve kterých získala nejvíce hlasů KSČ - 40,17%. Klement Gottwald se stal předsedou vlády.

19. června Edvard Beneš byl znovu zvolen prezidentem Československa.

1. prosince byl zaveden tzv. zimní čas, který trval do 23. února 1947.

Do Brodů se z vnitrozemí přistěhovali:

Odstěhoval se:

Pan Silvestr Trnovec přivedl 19. 3. na Josefa skupinu mladých lidí ze Slovenska na sezonní práce v zemědělství. Z nich zde zůstali:

Kociánová Božena, která se provdala za p. Justýna Ďurce v roce 1947.

Šefarová Kristýna, která se provdala za p. Ostrochovského Josefa v roce 1951.

Bušková Karolína, provdaná za p. Hrehora, kteří měli svatbu na Slovensku a hned se vrátili.

Na Slovensko se vrátili po podzimních pracích:

Když přijeli sezonní zemědělští dělníci ze Slovenska a byli ubytováni hlavně v domě č.29 dozvěděli se, že v hospodě Na rozcestí je večer Josefovská zábava a tak už první večer svobodná děvčata i chlapci tančili na sále. Chtěli se seznámit s domorodci, ale moc jim to nešlo, mluvilo se tu ještě převážně německy. Pan Malý, kterému se říkalo Strýc, měl

harmoniku a po celou dobu pobytu v Brodech hrával po večerech v čp. 29, kde se všichni při zpěvu a tanci dobře bavili.

Při odsunu německých starousedlíků se jejich domácí zvířata shromažďovala ve statku a domácí vybavení zase ve mlýně vedle zámku. Když už měli být kurníky prázdné , šli okolo tři slovenská děvčata jinak velké kamarádky a slyšeli z jednoho kurníku kdákat slepici. Holky nakoukli dovnitř a našli tam hnízdo plné vajec. Jedna si vajíčka naskládala do zástěry a kamarádky si už dělali chutě, jak si je sami, nebo u kuchařky usmaží a pochutnají si na nich. Cestou potkali správce pana Bláhu a musely mu ukázat, co že to nesou. Vejce musely odevzdat na statku v kanceláři a na vajíčkách si pochutnal úplně někdo jiný.

Krásný Dvůr má školu, kde se vyučují žáci prvního stupně ve třech třídách. Od šesté třídy musí děti docházet do Podbořan. Děti starousedlíků chodí do školy v Krásném Dvoře a mají zde značné problémy s češtinou. V rodině se často mluvilo jenom německy a tak teď česky nerozuměli ani slovo. Děti jsou naštěstí přizpůsobivé a vše brzy doženou.

2. června se odstěhoval pan Florián a do pekárny se přistěhoval můj otec Antonín Doležal s rodinou. Ten se vrátil do Brandýsa nad Labem.

Dle vzpomínek naší rodiny se tato výměna málem neuskutečnila. Můj otec se znal s panem Floriánem. Přijel se podívat na pekárnu před stěhováním. Vlastní prohlídka proběhla v noci a tak toho moc neviděl. Doma líčil, jak je tam krásně a jak slyšel hukot nedaleké řeky. To byl potok Leska rozdivočený po veliké bouřce. Rodiče naložili majetek na nákladní automobil a jelo se. V Brodech, zatím Floriánovi vystěhovali nábytek, aby nezdržovali. Moje maminka, když uviděla, kam se má stěhovat, tak kategoricky to kategoricky odmítala. Nakonec, i když nerada se nastěhovala. Náklady na autě se vyměnily, ale maminka ještě dlouho otci stěhování neodpustila.

Na rok 1946 vzpomíná i paní Anna Hovorková:

Psal se rok 1946. Poválečná doba, ale v Brodech se začal pomalu rozvíjet kulturní a společenský život. Jednu sobotu večer byla pořádána v místní hospůdce veselice, kterou pořádali členové místního ochotnického spolku. Sešli se místní i přespolní občané v hojném počtu. Mezi jinými přišli i manželé Bokrovi. Pan Josef Bokr zdědil po rodičích v Brodech ovčín, který stál na samotě vzdálen asi 1 km od Brodů směr Němčany u potoka Leska. V roce 1938 byl nucen majetek opustit, po válce v roce 1945 se opět na svoji usedlost i s rodinou vrátil. Byl to člověk veselý, společenský a jako člen ochotnického spolku hrával v divadelních představeních hlavní role.

Na této veselici hrála dechová hudba pana Františka Baráka. Muzikanti začali hrát takovou polku od podlahy a pan Bokr mě přišel požádat o taneček. Jak jsme tak o sto šest tančili doprava a doleva pan Bokr si všiml not, které měli muzikanti na stojáncích před sebou, a říká mi: „Ta písnička, kterou teď hrají, se jmenuje AŠKUDIL ,ale to se nám to pěkně tancuje, Aničko, že jo!“ Když jsme dotančili a přišli mezi naší společnost, začala se chválit písnička AŠKUDIL a pan Bokr prosil muzikanty, aby mu jí ještě jednou zahráli, když si na ni tak hezky zatancoval.

 Za chvíli muzikanti zjistili, že pan Bokr si přečetl název písně pozpátku a tak z Lidušky vznikl název AŠKUDIL. Byla z toho veliká legrace a při dalších veselicích se nehrála Liduška, ale AŠKUDIL.