Brodecká kronika

3. ledna je zahájen dvouletý plán hospodářské výstavby tzv. dvouletka.

11. července je přijat zákon č.149/1947 sb. O národní bezpečnosti, který mimo jiné zřizoval složku StB.

13. července se v Ústí nad Labem odehrála nejhorší tramvajová nehoda v dějinách Československa na Bukově havaroval vinou problémů s brzdami plně obsazený vůz sjíždějící z Telnice.

Na nový rok se přihlásila o slovo zima v celé své kráse. Veliké mrazy a spousty sněhu nadělali lidem spousty starostí a to ještě nikdo netušil, že je rozmary přírody budou provázet celý rok. Pod domem, který dnes patří panu Kozlíkovi, stálo stavení, ve kterém byly ubytovány brigádnice ze statku. Protože mrzlo, tak si děvčata pořádně zatopila a podařilo se jim vypálit dům do základů. Díky silnému mrazu zamrzla voda v hadicích. Hasiči nemohli hasit a tak pouze dávali pozor, aby se požár nerozšířil do okolí.

Zima byla vážně krutá. Silnice do Krásného Dvora zapadla před Černým mostem sněhem a dělníci z mlékárny ji museli proházet lopatami. Krávy dojí bez ohledu na mráz a mlékárenské vozy se musí dostat na linku. Nastal čas plesů, všude je ale strašně moc sněhu. Pan Bechyně se projevil, jako pravý gentleman. Když byl v hospodě ples, tak nechal zapřáhnout koně do saní a taneční páry nechal přivést do hospody. Měl obavy, aby si dámy nenamočily róbu a střevíčky ve sněhu. Ve vesnici se lidi učili na zahájení plesu „besedu“. Nespokojili se s jedním kolem a secvičili předtančení se dvěma koly na to je potřeba 16 tanečníků. Při gramofonu je to učil pan Bokr z Krásného Dvora.

Na jaře prudké tání sněhu mělo na svědomí i povodně. Brodecký potok se rozvodnil a hladina vystoupala, až ke dveřím domu č. 45, naštěstí dovnitř se nedostala. Chlapi začali „poustku“ evakuovat a kopat strouhy a stavět hráze. Naštěstí k větším škodám na majetku nedošlo.

19. března do Brodů přichází rodiny Volyňských Čechů:

Z Hradné u Žiliny přivedl gazda Kocián tyto Slováky na sezonní práce:

V tomto roce jsou postaveny garáže u mlékárny.

 V suchém a horkém létě sekal obilí na poli u lesa směrem na Nepomyšl první americký kombajn. Obsluha kombajnu byla česká, ale ještě v amerických uniformách. Lidé z širokého okolí se chodili dívat na tuto raritu přivezenou panem Bechyněm. Tento zázrak moderní techniky se u nás pouze mihl a v následujících letech se obilí dál sklízelo samovazy.

V tomto roce také začal jezdit autobus z Mašťova do Podbořan, Školáky do Podbořan vozil v zimě kočár, který zajistil pan Bechyně pro svou dceru Maryšku a i ostatní děti. Kočí pan Švambergr ráno odvezl děti do školy, kočár uschoval do stáje na náměstí a po vyučování odvezl školáky domů Z ovčína jezdila do Podbořanské školy na bryčce Běla Bokrová. V létě chodily děti pěšky, nebo jezdily na kolech. Na základní školu do Krásného Dvora není daleko a školáci chodí pěšky.

Na vánoce pan Bechyně pozval všechny děti deputátníků na zámek, kde byl vyzdobený velký vánoční stromek. Zpívaly se koledy, děti dostaly občerstvení, a jako dárek obdržely starší, ale dobré oblečení od UNRRy. Každé dítě dostalo ještě darem vánočku, kterou pro tuto příležitost každoročně pekla kuchařka paní Vobroučková.

Každé narozené dítě zaměstnanců dostalo od Bechyňů vkladní knížku s 1000 Kč a pro maminky, které své děti léčili i zaříkáním a vykuřováním, pořádali přednášky od lékaře.

Mladí obyvatelé se seznamovali a v tomto roce došlo na první svatby.

V roce 1947 se narodili dva kluci František Zelený a Rudolf Najman. K narození Rudy Najmana jsem slyšel krásnou historku. Marie Najmanová nastávající sestra s kamarádkou Hildou Průšovou měly v této době 8 roků. Marie věděla, že bude mít sourozence. Od rodičů holky věděly, že děti nosí ptáci kluky čáp a holky vrána. Naše milá děvčata začala vyhlížet přílet některého z těchto ptáků. Pobíhaly po návsi a hlídaly a hlídaly. Ruda samozřejmě přišel na svět úplně jinak a děvčata nemohla pochopit, že ač tak pečlivě vyhlížely, ptáka propásly. Byly z toho nešťastné.