Brodecká kronika

Dříve než začneme událostmi po konci druhé světové války, tak krátce úvodem.

8. října 1938 došlo k vystěhování českých obyvatel z pohraničí. Pan Bechyně tehdy pomohl odvést majetek některých zaměstnanců na svých nákladních automobilech do vnitrozemí. Na rodinu Bechyňových vzpomíná paní Hovorková:

Pan Zdeněk Bechyně byl důstojníkem čs. zahraniční armády ve Francii a Velké Británii. Během války sloužil v Anglii u tankového pluku a válku ukončil v hodnosti štábního kapitána. Po válce se vrátil do pohraničí. V letech 1945 – 48 byl funkcionářem Čs. sociální demokracie v západních Čechách a byl aktivním stoupencem jejího pravicového, protikomunistického směru. Po únorovém převratu 1948 udržoval spojení s čs. sociálně demokratickým exilem a britskou Labour Party.

Po roce 1952 mu byl komunistickým režimem odebrán veškerý majetek a byl vystěhován s celou rodinou do Chříče u Kralovic. Byl zatčen i s manželkou Villou a odsouzen ve vykonstruovaném procesu na 15 let vězení, které si celé odseděl v těžkých žalářích (např. Jáchymov, Valtice, Leopoldov, Mírov….) Paní Bechyňová byla odsouzená na tři roky, které si taky celé odseděla. V roce 1968 stál pan Bechyně v čele snah o obnovení Čs. sociální demokracie a byl předsedou jejího přípravného výboru.

 Manželé Bechyňovi byli velice hodní lidé a pro své zaměstnance udělali mnoho dobrého. Všichni na ně vzpomínali s velkou úctou. V současnosti jsou oba plně rehabilitováni.

 Po konci 2. světové války byl během května proveden první odsun tzv. „Národních hostů“, druhý odsun následoval 10. června. Němečtí starousedlíci byli soustředěni ve sběrném středisku ve Vilémově. V Brodech končí odsun až v roce 1946. Pamětníci vzpomínají, že se to neobešlo bez slz. Slzy neprolévali jen odsunovaní obyvatelé, ale i noví dosídlenci, kteří se za ten krátký čas s těmito rodinami sžili a oblíbili si je. Tak, jako odchod Čechů v roce 1938, ani ten v roce 1946 nebyl na rozhodnutí lidí, kterých se to týkalo, ale rozhodovalo se vždy někde jinde a obyčejní lidé s tím nic neudělali.

Obyčejní lidé odnesli rozhodnutí politiků. Za první republiky zde nebyli problémy mezi Čechy a Němci. Pokud byl někdo nesympatický, nesouviselo to s národností. Toto soužití národů se zhoršilo až s nástupem nacistů v Německu. Odchod Čechů do vnitrozemí, nebyl přímo povinný, ale kdo chtěl zůstat, musel se stát německým občanem. Mnoho lidí bylo přemlouváno, aby zde zůstali.

Po skončení války se i zde dělalo plno naschválů, plno funkcionářů si na majetku zabaveném Němcům pomohlo. Někteří lidé nadávali na Němce a přáli si co nejpřísnější tresty a při rodinných problémech Němců odpírali pomoc. Na druhou stranu pokud potřebovali, žádali Němce, které tak nenáviděli o pomoc.

V Brodech zůstalo 11. rodin:

Za Rakouska-Uherska podle seznamu odvedených mužů do 1.světové války, zde žily ještě tyto rodiny:

Za první republiky podle plánku ve staré kronice zde bydleli tito obyvatelé:

Na mlékárnu se z Anglie vrátil pan Bechyně s rodinou a s ním přišli:

Jako starousedlíci, kteří museli Brody opustit v roce 1938, se vrátili:

Novými obyvateli tzv. dosídlenci se stali:

Podle vzpomínek provozoval pan Růžička na návsi vyhlášenou hospodu. Zde se hrály kuželky, promítalo kino, hrálo ochotnické divadlo, pořádaly se taneční zábavy a plesy, na které se sjížděli lidé z okolních vesnic.

V rohovém domě naproti hospodě byl obchod. Pan Tománek provozoval ševcovskou dílnu. Pan Florian pekl chleba a prodával ho v malém obchůdku u pekárny. Byl tu Spolkový dům s knihovnou. Pracovní příležitosti nabízel místní kamenolom, statek a mlékárna. Poledne a klekání zvonila na zvon v kapličce stará paní Zelená.

Prvním starostou v akčním výboru byl pan Vobrouček a po něm převzal úřad pan Kubica.

V tomto roce se narodila rodině Zelených dcera Marie.